Stavba: u- se, kde se je obligatorní reflexivum.

Současným připojením prefixu ► u- a reflexiva ► se se vytvářejí slovesa ze sloves: řvát → uřvat se, písknout → upísknout se, bzdít → ubzdít se.

Poměrně početná je skupina sloves s významem (1) (sebe)zničení, popř. vyčerpání subjektu dějem základového slovesa: upít se, ufetovat se, ukouřit se, upracovat se, uřvat se, uplakat se, uštěkat se, udiskutovat se, udriblovat se, upodepisovat se. Některé prvky této množiny vyjadřují (téměř) vždy usmrcení: upít se, uchlastat se, ufetovat se, udrogovat se, ukouřit se; některé (takřka) výhradně vyčerpání: uřvat se, uplakat se, ubrečet se, uštěkat se, uchodit se; a o některých lze tvrdit, že jsou užívány spíše jen hyperbolicky, nadsázkově: Vy se jednou udiskutujete/uschůzujete k smrti, Veselák se udribluje k smrti, To se upodepisuješ, To bych se uzdravil (kdybych měl pozdravit každého, koho cestou potkám); uhlasovat se, užehlit se, uesemeskovat se. Mluvčí zde dosažení vyjadřovaného výsledku děje (usmrcení) nemyslí vážně, nýbrž se jen rozhodl pomocí nadsázky vyjádřit, že děj označovaný základovým slovesem je (bude nebo by byl) vykonáván v přílišné míře.

Slovesa ukopnout se, uklepnout se, ucvrnknout se (při kuličkách), ustřelit se, upísknout se (rozhodčí při fotbale), uřeknout se označují (2) chybné vykonání děje fundujícího slovesa.

Korpus nabízí ještě nemnoho jiných sloves, u nichž je možné uvažovat o současném připojení u- a se; žádné z nich však není členem početnější sémantické slovesné skupiny: uležet se (o sýru), uráčit se, upsat se čertu, ustrnout se. Za zmínku stojí ještě čtveřice (skoro)synonym uprdnout se, upšouknout se, usrat se a ubzdít se.

Totéž sloveso může mít podle kontextu různé významy: že se vlastně upsal čertu × asi ti namluvím pásek, abych se neupsal.